Ten pocit....

1. února 2016 v 11:25 |  Únor
..když zjistím, že mám nějaký to kilo hore a škopek extrémně vyšpulenej, zamyslím se a první co mě napadne - do prdele, jsem tlustá jako kráva, druhej nápad - kurva, čekám mimino?!

Najednou se v mé hlavě začnou honit myšlenky. Kdybych v břichu měla dítě, trvalo by to minimálně 3 měsíce. Jo, od posledního sexu s tím zasraným kreténem, Sebem! Sakra, co teď! Test si do lékárny rozhodně v této díře koupit nepůjdu. Netoužím po poroznosti zdejšího posranýho okolí, už tak je to tu samej drb.
Začnu hledat na netu všelijaký články o tom, jak poznat těhotenství. Je toho hodně, ale vše na stejný brdo.
  • ranní nevolnosti - nemám
  • citlivá prsa, zvětšené či tmavší bradavky - né
  • menstruace - né, mám rozházený hormony (viz někde dole)
  • ostatní příznaky - asi nic, jen břicho jak balon
Píšu kamarádce, samozřejmě rada jako prase, jdi na gyndu nebo do lékárny pro test. Díky, ale já sakra nechci. Volám své nejbližší, která má s tímto problémem dost dobrý zkušenosti. Má doma test, jedu k ní. Vystřídalo mě několik pocitů, strach, nervozita, nejistota, smutek, pláč.... rozhodně žádný pozitivum.

Co když jsem vážně v tom?! Co si počnu, všichni to uvidí, škopek, to a tamto... Já a mít dítě? Né, vždyť já je nikdy mít nechci. Nejsem rodinnej typ. Nechci zkazit další život. Na potrat je pozdě. Ale narodí se zdraví? Nedávno jsem byla na rentgenu, nežiju zrovna nejzravěji...a už vůbec, po kom by bylo? Po něm? Nesnesla bych pohled do tváře - podoby jeho otce. Nezvládnu se o dítě starat a zároveň se tvářit, že jsem šťastná. Musela bych se odstěhovat do svého bytu, zvládat nájem a všechny potřeby pro to mrně sama. Adopce. To je ono. Moje vysvobození. Ale co by na to řekli ostatní? Měla břicho, ale dítě potom nepřivezla...potom by se dozvěděli o adopci a byla bych za nevím co.

Koukám do zrcadla a zároveň se přeměřuju s fotkami na google. Jak bych to tak sakra asi měla poznat, vždyť je to jenom škopek?...
Prý, když je žena těhotná, břicho neroste tam, kde normálně špek, ale o něco níž, hned jakoby nad chloupkama nad vadžínou(vagínou). :D
Jenže když prostě víc žeru, tak to stejně nepoznám, příjde mi, že tuk je všude.

Čůrám do hrníčku na stísněným, studeným záchodě....tolik jsem toho nikdy nevyčůrala. Zadržovat to hodinu, opravdu úspěch. Vložím proužek testu...čekám, čekám..... jedna čárka. Uuuuuf!

Nic se nezmění, vše zůstane při starým! Ale stejně, co když ten test nefungoval nebo byl vadnej?

Né není, nesmím tolik žrát.



Mimochodem. Při vztahu mám vždy antikoncepci. Při tomto posledním jsem zkusila náplasti. Jsou kurevsky drahý, a potom, jak mi rostl rosol, jsem tak nějak nevěděla, zda se na ně můžu vůbec spolehnout. Člověk nikdy neví. Vždy třetí týden se krámy dostavily.
Po rozchodě už jsem další nekupovala, tudíž se žádný krámy nedostavily. Protože před náplastmi jsem krámy taky neměla, asi půl roku. Holt rozházený hormony díky antikoncepčním injekcím, alikovaným cca 3 roky. Potom trvá až rok a půl, než se cyklus opět dostaví.

No a já si teda ještě nějakou dobu počkám. Vůbec mi to nechybí, takže kdyby se nedostavily vůbec, nezlobila bych se. :)

Happy end.. ? :D

Vůbec ne, pořád nevěřím tomu testu. Břicho je čím dál větší a začíná nad pipkou, jako u těhotné. Poslední dny chodím až moc často na WC. Bojím se, nevím co dělat. Chci, aby to byl jen zlý sen.
 

Smrt

17. ledna 2016 v 20:51 |  Leden
Nevím proč, ale letošní leden mi příjde až moc tragickej. Co vám sakra lidi hrabe? Jenom zapnu seznam nebo telku, už na mě vyskakuje info, že někdo spáchal sebevraždu nebo umřel. To či to, obojí je smrt. Ať už chtěná nebo ...nechtěná.
Ale ten kdo ji chce, ať se laskavě zamyslí, jestli je to potřeba, jestli opravdu život nemá dál smysl. Každý byl určitě v situaci nebo měl období, kdy si řekl, že žít nemá cenu, že už to prostě nedává a vlastně ho nečeká ani nic na co by se mohl těšit apod. Ale nakonec se probral a šel dál. Ikdyž věřím, že pro někoho je smrt vysvobozením. Né každý má kamarády, rodinu, podporu, štěstí, lásku... někdy žít je jako za trest. Život prostě není dokonalej a nikdy nebude. Čekají nás překážky tam, kde je nejmíň čekáme, ale stejně. Ať už je to maličkost, co nás drží na světě, nutí nás jít dál a usmívat se.

Někdy nám život nepřinese to co chceme, naše sny holt nečekají za rohem baráku, ze kterého výjdeme ven....
Holt když něco chceme, musíme si být jisti a jít si za tím! Snít a nic proto nedělat, je jaksi k ničemu a vede akorát ke zklamání.

Takže lidi, vzpamatujte se. Ať už žijete pro něco nebo jen pro sebe, žijete a vždycky je člověk, který vás má rád nebo se o vás zajímá. Každý má svoje anděly poblíž, aniž by si to uvědomoval. Aneb....nikdy nejsi sám!

Happy New Year!

3. ledna 2016 v 18:31 |  Leden
Dva tejdny volna za mnou a zítřejším dnem to opět začne. Makat, makat a ještě jednou, makat!

Vánoce se vydařily, dárečků bylo božehnaně(hehe, fakt věřím v Boha), rodinná pohoda se též vydařila, takže super.
Na Silvestra začal den hnusně, venku chladno, ale tak venčení být stejně muselo. Potom se však moje fenečka začala chovat divně. Třepala se, občas kňukla a lezla na místečka, kam jindy ani nepáchne. Nevěděla jsem, co jí je ani jak bych jí mohla pomoct. Potom mi došlo, že se stejně chovala i po kastraci. No ze začátku mě chytla hystrerie a začly mě týct slzy po tváři, ale nakonec kulička něco málo snědla a spala. Prostě nebyla ve své kůži, tak jako my lidé občas.

Ohňostroj byl krásný, sice jen z okna, ale lidi letos na naše ovzduší opravdu nedbali. Jak skončilo bouchání a popřání s nejbližšími všeho nejlepšího do nového roku, zachumlali jsme se do postele a ...spali.

Můj den na nový rok se zdal být velice flákací, ale i přesto trochu v pohybu a alespoň ho oživila návštěva babičky, která jako vždy měla plno keců. Znáte to? Babičky. Dřív to tak ale u nás nebylo. Chodívala jsem za ní celkem ráda, ikdyž měla svoje mouchy, teď-čím je starší, tím je to s ní horší. Na každýho umí jen nadávat, poučuje a nejradši by mi vnutila všechno jídlo z lednice. Nejlepší je, když mlčí a má puštěný šlágr... :D

Dokonce mě překvapila televize...vysílala koukatelný filmy! Díky telko! :D

No a můžu říct, že 14 dní volna v zimě je prostě moc. Stačil by týden na odpočinek, ten druhý už se celkem táhl a rozhodně jsem ho nevyužila tak, jak bych využila třeba na jaře. Zima není moje radostné období. Chci jaro a podzim...!! ..nebo pořádnou zimu s namzlými stromy, kdy se větve ohýbají pod tíhou sněhu a ledu. Dalo by se fotit.. :D
 


Kopanec, perníčky, cvičení?

13. prosince 2015 v 10:34 |  Prosinec
V průběhu týdne při otevření lednice mě napadlo, co takhle ji umýt?! No, jenže to bych se před akcí nesměla kopnout o postel do nohy. Bolest jako....no nemusím vysvětlovat. Kamarádka mi napsala, ať si to leduju. Takže mi byla zmražená kukuřice i jinak užitečná, než k jídlu. Trochu to večer bolelo, ale nic co by se nedalo zvládnout a další dny už v pohodě. Takže si říkám, dobrý, není to zlomený, naštíplý apod. Jenomže, když teď někdy jakoby blbě šlápnu, tak cítím, jako kdyby se malíšek a ten prst vedle něj nějak pohly, ale nebolí to nic, jen cítím zvláštní pohyb, cuknutí či co. Na netu toho moc nepíšou, jenom, že má být člověk v klidu, ale to jaksi nejde, když mi vlastně nic není. Počkám na další dny, snad to bude bez následků.

Mám napečíno! Perníčky se povedly, vypadají docela normálně a trochu jsem se je snažila nazdobit. Není to nic extra, ale co by kdo chtěl po takovém talentu, jako jsem já. Heh. Potom mám ještě 4druhy cukroví a nepečené kuličky, k tomu bych ráda udělala ještě rafaela a tím to asi zakončím. Já osobně cukroví moc v lásce nemám, to si koupím radši nějaký snickers, milu, müsli apod. Moje pečení je prostě s láskou a zábavou, pro vypnění volného času, nic víc a nic míň. :)

V polovině pracovního týdne jsme si udělali s kamarádkou výlet do velkoměsta, abychom nakoupili poslední kousky vánočních dárků. Super chlupaté ponožky, vyplněné plyšem - těm žádná z nás neodolala, ručníky, peněženky, dózy na cukroví, papučky na doma, lak na nehty, pizza, snickers, nová simka.

To mi připomnělo! Včera si vyměním simku, dám ji do starého telefonu a do nového dám novou. Starou si ponechám jenom do té doby, dokud si číslo všude nezměním a poté tradá do odpadu! Ale co se nestane ve 12 v noci, kdy už skoro spím? Příjde na starou sim sms od toho zasr***** psychouše. Lehnu se, vypínám a nemůžu usnout. On by prostě nikdy nepřestal. Je to jako ta písničky od Raega - Psychopa. :D

Málem bych zapomněla, začala jsem malinko cvičit a navšívila jednou fitko a chtěla bych s tím pokračovat. Všichni v práci kolem mě hubnou, tak proč si maličko nezpevnit ten svůj rosol, hehe. :)

Kamion, pečení

6. prosince 2015 v 18:11 |  Prosinec
I do našeho malého městečka přes týden zavítal Coca-cola kamion. Byl z toho velkej rozruch a zúčastnil se hojný počet lidí. Málo koho jsem znala alespoň od vidění, většina zřejmě dojela z okolních měst a vesnic. Přijíždějící kamion jakoby táhly vánoční skřítci s doprovodem troubení a po zaparkování se následně otevřel prostor návěsu, ve kterém to vypadalo jako útulný obývák Santy. Ten seděl v křesílku a nechal na sobě sedět děti, aby mu pošeptaly svoje vánoční přání.
Myslím, že fajnová akce. Vyfotila jsem si kamion jako další stovky lidí - na památku a jako důkaz, že tam moje já bylo. :D

Dnes je tu druhý advent. Vánoce se blíží rychlostí mojí kuličky a já skoro nemám nic napečený. Né, že by mě to trápilo, ale chtěla jsem letos něco málo mít. Za chvilku se vrhnu na perníčky, tak snad dobře dopadnou a nebudou to jenom nějaký zrůdy s vůní perníku.

Venku neustále poprchává, je sichravo a celkově - hnusně. Kdyby radši napadl ten sníh, myslím, že by to skoro nikomu neublížilo. Až teda na dopravu, že. Odpolední návštěva babičky měla znamenat, aby se fenečka vyběhala, když je venku škaredě, ale nějak ju to nechytlo a radši hryzala kostičku od tetičky.

Večer se těším na koukání na SuperStar. Nevím, jesli budu koukat do konce, ale na chvíli se podívám, jak to našim zpěvákům křehotá. Fandím Štěpánovi a Emě. Jsou prostě nej, i jako lidé. Mají plno energie, vypadají šťastně a spokojeně. A hlavně u nich nejde vidět žádná přetvářka nebo souboj o výhru.

Vánoční akce, pečení

30. listopadu 2015 v 20:52 |  Listopad
Jednou za čas je u nás v miniměstě nějaká ta kultůra. Teď to třeba bylo vánoční ..nebo spíš předvánoční představení. Na náměstí vystavují stánkaři svoje výrobky-od jídla a pití, přes výrobky dětí až po vánoční stromečky. Výběr sice není velký a ani moc lákavý, ale za procházku a omrknutí to přece jen stálo. :)
Poslechla jsem si asi hodinový koncert českého zpěváka, šlo mu to opravdu skvěle, žádný falešný tón neunikl a díky němu se sešlo hojně lidí. Nejlepší vystoupení za posledních několik let, ba dokonce to nejlepší? :)

Zbytek dne nás s mamkou chytla uklízecí nálada. Takže ustlané postele, prach utřený, prádlo vyprané, skříně poskládané, podlaha vytřená, kulička učesaná....
Málem bych zapomněla, ještě moje maličkost stihla udělat kuličky z datlí a kakaa. Prý fitnes recept, no k nakousnutí.

V sobotu jsem se rozhodla, že po dvou letech začnu opět píct. Né, že bych někdy nějak pekla, spíš jen pomáhala mamce.
Při vybírání receptu né a né najít něco, co mi padne do oka. Takže zvítězilo kokosové těsto, prý mamky oblíbené. Šlo vyválet docela na prd...skoro vůbec, takže z toho vznikly rohlíčky. Po namočení do rozpuštěné čokolády a posypáním kokosu nevypadají až tak zle.
Další recept z internetu byly rohlíčky, u mě spíš podkovičky. Trochu se připekly, protože ta trouba peče neuvěřitelně rychle, a když se podívám, jestli už je to hotové, tak nic...a za další chvilku se už připíkají. No takže obět konce namočený v čokoládě a posypané barevnými cukrátky.
Aby toho nebylo málo, rozhodla jsem se ještě pro linecné a k večeru je slepovala marmeládou.
Docela záhul, pro lenocha jako jsem já. Hehe. Mezitím byla nějaká ta procházka s kuličkou, ale jenom krátká, byla docela zima.

Dnešní vstávání? Co dodat, nesnáším znělku toho podělanýho budíku! Hned jsem si ju musela ráno změnit. Vrrr, je to jako probuzení z rakve...! Ještě, když jdu spát ve 12 a vstávám o 4 a půl hodiny později, že...
V práci to kupodivu uteklo. Možná to bylo tím, že tento týden dělám s tou nejlepší kolegyní. Od zítra budu ještě s jinou a to bude záhul, protože takovou semetriku....no možná znáte taky. :D Po práci rychle nakoupit a domů...s tím, že se nebudu válet. Haha. Na oběd postačily americký brambory, jako zákusek fitness tyčinka a ledový kaštany, mňam-kalorie. :D Mezitím válení u komplu, procházka, 5 minut četby, hraní s kuličkou a ...válení u komplu, pár sklapovaček, sprcha, umytí nádobí, nachystání svačiny a teď? Spát! Dobrou noc. Tess. :)

Co mě vytáčí na mamce?!

24. listopadu 2015 v 9:16 |  Listopad
Bydlím jenom s mamkou v malém bytečku, kde o sebe ťukáme několikrát denně....teda alespoň, když mám na odpoledne. :D A jak to tak někdy bejvá, občas si lezem na nervy. Není to nijak často, spíš to jsou věci, které štvou tu druhou a také si to navzájem samozřejmě řeknem.

1. Má plnou lednici a v ní i starý jídlo. Na to jsem fakt alergická. Zrovna před chvílí dostala ode mě stěr a musela si to pěkně vyklidit. Ono to je většinou tak, že tu nechá tunu jídla, když odjede na tejden pryč...a já to po ní všechno vyhazuju a to je někdy panečku smrádeček.
A to samé s pečivem, leží tu někdy plesnivé jako by se nechumelilo. Potom jdu já a všechno házím do koše a klidně jí řeknu, že je pěkný prase. Tím nechci říct, že nějak mamku urážím, berte to trochu s nadsázkou, jako my dvě společné bydlení a problémy. :D

2. Když umeje záchod, tak vždy jenom zevnitř. Nikdy neutře prach, nevyleští prkýnko. Todle nepochopim, jak to vidim, vytočí mě to a dodělávám práci po ní. A navíc má v koupelně pověšenou nejméně jednu podprsenku, někdy 4...proč?!

3. Vyleští si kuchyň jednou za měsíc, možná za delší dobu. Neměla by tudle část bytu dělat zrovna ona, žena, matka? Ještě, když je tam nejčastěji.

4. Pere, neustále u nás jede pračka. Nadávám na spotřebu vody, jak budeme beztak doplácet, ale marně. A to nepere jen naše, ale i jejího přítele(nebydlí tu).

5. Vyvolává s přítelem. Většinou dvakrát dopoledne, je to na mrtvici. Přes to řvaní opravdu usnout nejde a navíc každý slovo musí slyšet i sousedi. Hihihi...

Nafrněná

21. listopadu 2015 v 21:18 |  Listopad
Ano, občas mám takový sek a chovám se nafrněně. Miluju tu písničku, ikdyž český hity nemusím, tahle ke mně jaksi tíhne.

Ráno, po chvílce četby moje kulička otravovala, a tak se šlo venčit. Bylo hnusně, takže procházka nepatřila zrovna mezi ty ,,procházkové". Potom se moje já usadilo, teda spíš ulehlo, ke knížce. Jenže tak by rychle uběhl celý den a já ho jen proválela, a tak jsem si řekla ,,DOST!" a po skoro dvouch letech, kdy mi konečně dorostly vlasy pár čísel pod ramena, jsem se je rozhodla natočit. Dopadlo to velmi úspěšně. Dodala jsem ještě make-up, bronzer, dokonce i stíny a samozřejmě řasenku a lesk na rty. No prostě kóča po dlouhatánské době. Hihi. :D

Odpoledne si moje maličkost udělala výlet za ségrou a smraďochama. Šli se mnou po nákupech, takže vskutku podařené nakupování-nic nemám. Je to s nima otrava, celou dobu se pošťuchujou, hádaj a dělaj si naschvály. Opravdu na pětadvacet na prdel, jenomže ono by to stejně pomohlo jenom na chvilku. Ta dnešní mládež stojí za prd, je to čímdál víc rozmazlenější, namyšlenější. Fakt, lopatu na ně!
Po nákupech jsem si naivně myslela, že jako se sestrou pokecám, ale jaksi fb je přednější. No takže těch pár minut do příjezdu busu jsem si zahrála hru na mobu, abych nerušila jejich familialitu. :D
No nechápu, jak někdo může sedět na fb nebo prostě za mobilem, počítačem, když má celej barák vzhůru nohama. Bordel kam se podívám ...ale s někým to prostě asi nehne. Neříkám, že mám doma naklizeno, taky se mi někdy nechce, tak to nechám na druhej ....třetí den. Ale stále si mám kam sednout, kde se najíst, kde spát... no prostě žádný extrém.

Doma mě čekalo překvapení. Nikdo tu není, juhůůů. Ale i tak, šlo se vyvenčit. Podložka nepočůraná, říkám si, jak je to divné, ale asi kulička není dlouho sama doma. JENOMŽE, za dvě hodiny později zjišťuju, že je počůraná sedačka. Takže byl sec mazec a okamžitě dostala vyhubováno a povel pěkně zůstat v pelechu. Prý je v cele, říkal mamky přítel. :D Teď je tam už asi půl hodiny a spí, no ať dneska zapomene spát s paničkou, nádhera jedna nevychovaná. Nvm, jak si to mohla dovolit. Má tu podložku....tu počůrá nebo pokadí většinou, když odejdem, jako by se mstila, že ji tu chudinku necháváme samotnou. Ale polulat sedačku, která sotva oslavila rok, to je vrchol. Nejhorší na tom je, že z toho ty čůránky už nikdy nedostanu. Sice jsem to drhla, ale cejtit je to furt,... holt pech :(...aspoň prošla generálním úklidem.

V úterý jsem si měla nalepit další náplast, ale už došly a já stejně nikoho nemám, tak naco kupovat nové, že. :) Najednou se mi prsa vlezly do podprsenky, juhůůů! Jenom se netěším, jak se mi vytahaj, díky těm náplastím a vlastně díky tomu zasranýmu idiotovi, kvůli kterýmu jsem je měla, že..
Zhoršila se mě pleť, ale nedivím se, za 3 dny snězeny 4 čokolády. Od zítra je s tím amen. Začnu pro své tělo a zdraví trochu něco dělat. Prostě začnu cvičit a omezím sladkosti a bude. :) Navíc si tím zpevním postavu a bude ze mě kočka. :D Haha...jen vtípkuju, to je vždycky řečí...

ach jo :/ :)

20. listopadu 2015 v 17:12 |  Listopad
V úterý večer mi umřelo moje šestileté morče. Čekala jsem to už delší dobu, ale poslední týden to s ní šlo úplně zkopce. Nepila, nejedla a skoro se nehýbala, jen sem a tam se poposunula. Zkoušela jsem jí dokrmovat stříkačkou, ale už to nemělo cenu. Smrtka si vybrala svoji oběť. Ještě ten večer byla pochována, teď už je jí dobře....

Ve středu mě čekala opět návštěva pošty a poslání balíčku. No nevystoupím z autobusu a naproti fotr! To je vždy horší než noční můra! Na frontě čekání aspoň 10minut, ale já sama tam stála pěkně dlouho, než to milá pošťačka vše polepila a zařídila. Takže při odchodu mě čekaly nemilé pohledy, stojící dost dlouhou frontu. To u zdejší pošty opravdu miluju.

Čtvrtek byl válecí den, plus samozřejmě procházka s kuličkou. :) Venku to vypadalo, jako kdyby se měl blížit konec světa. Z jedné části sluníčko a z té druhé temně modré, malé mraky pospojované do sebe. No a ten vítr, brrr!

Dneska to v práci vůbec neutíkalo a ještě navíc pršelo! Takže po příchodu dom a zjištění, že tu nikdo není se kulička proháněla sem a tam, kňučela, jak chce jít na balkon, protože, když prší, tak se zrovna na procházky moc nechodí. Takže varianta dvě - babička. :D Má velkej byt, takže se tam luxusně vyběhá a vyblbne s plyšákama po nás. No a navíc si my dvě po dvouch týdnech máme už co říct. Babča se pomale chystá na pečení cukroví....má prý potom tolik doktorů. Ano, tři během měsíce...tak aby jí to pečení někam neuteklo, když bude pořád spouzet po těch mudrcích. :D

No a co jinak během deštivého dne? Snaha o vyfocení nějaké pěkné fotky (no a ono stejně prd), projíždění videí od virálů, kouknutí na fb, instagram, hraní s kuličkou a četba? :)

Konec!

16. listopadu 2015 v 20:54 |  Listopad
Dnešní den....začal hrozně! Vzbudila jsem se před budíkem, moje kulička zvracela a já se cejtila jako právě vykopaná mrtvola. Na founu mě čekala velice milá smska ve stylu, já jsem si všech svých chyb vědom, ale jsem dokonalý, ty jsi falešná i s celou svoji rodinou a bla bla... no a když jsem mu odepsala, že jeho IQ je tak nízký, že stále nic nechápe, rozhorčilo ho to natolik, že vlastně nakonec lituje, že se mnou těch pár měsíců byl. :D Sakra, tak proč prosí celej tejden o další šanci? Může mi to někdy vysvětlit? :D :D

Natolik mě ty sms vzaly a vydeptaly, že jsem se rozbulela v práci...no jen ať si ty krávy tam drbou, jsou mi u prdele. Prostě to tak nějak samo šlo ven a já to nijak nemohla ovládnout. Brečím kvůli tomu, co vlastně není pravda... vím, že ne, znám sebe samou líp než ostatní. Ano, a to, že jsem sobec slýchávám už hooodně let. :)

Dá se to vůbec nahlásit, takový obtěžování smskama? Beztak by s tím cajti nic nedělali, ..ptž je to vlastně totální píčovina. Jenomže já jsem z toho tak vysátá energií, tak vydeptaná, ale to ten psychouš chce, že? No tak gratuluju, dovršil jsi své dílo, doufám, že máš radost a utápíš se někde ve sračkách ty hajzle!

Teď nechcu, předtím jsem nechtěla žádnýho magora a já na něj narazím...no tak díky za zkušenost, teď si dám oraz hooodně dlouhej. Jestli teda vůbec někdy začnu někomu zase věřit, že. ;)
Nevím, k čemu jsou vztahy. No dobře, některým prospívaj, jsou happy. Přeju jim to. Ale sama chci být sama klidně navždy. Mně sex nechybí, možná občas pomazlení, ikdyž na to mám mou úžasnou kuličku <3. A podpora? Tu mi ještě nikdo z těch ex nějak nenabídl. Jsem vlk samotář a tím taky zůstanu. ,,Pořád jen to svoje, víš. ;)"

Bohatě mi stačí rodina! Mamka, teta...ty nejvíc, pak samozřejmě babča, ikdyž je poslední roky čím dál protivnější, brácha no...dospívej, dospívej chlape a sestra s prckama, to je docela škoda slov, faleš po tatínkovi....ale tak. :D No a málem bych zapomněla na moji nejúžasnější kamarádku, které říkám totálně všechno. Děkuji ženo, že ty tu pro mě vždy jsi, ikdyž nás dělí dálka, vždycky tam bude to naše forever! :) :*
A samozřejmě moje kulička, pro ni tu vlastně žiju. To ona mě dostala z té černé propasti, kdy jsem měla neustále chuť jít někam skočit, protože mě nic nenaplňovalo. Teď je náplň mých dnů ona. Je moje největší radost v životě, moje láska, štěstí..největší sen,moje všecko! Je jako moje děcko. :D :) Miluju ji, je prostě dokonalá.

Stačí mít malinký kruh přátel ...potom nikdy nejste sami. Člověk v dnešní době prostě nikdy neví, kdy padne hubou na zem a je jen na něm, kdy se z ní odlepí. Někdy stačí malá pomoc a je zase na nohou. Proto si važme těch, co to s námi myslí dobře!

Kam dál