Pařba a rozchod 2

8. listopadu 2015 v 21:31 |  Listopad
Ráno zlámaná z nízké matračky, která má snad centimetr, přisunutá co nedál od něj, ale on se lepil. Nebylo kam uhnout. Děs! Jde prej vařit, omlouvá se, hladí mě... mezitím nadává do piče a dovi co ještě.
Vstanu, vyčistím si zuby, učešu, obleču, zabalím věci...v tom ke mě příjde, obejme mě ze zadu se slovy: ,,Kam jdeš!" ..
Domů, ..odpovídám. ,,No to teda nejdeš, já tě nepustím"..začal s brekem a přímo násilnicky mě držel, nešlo se nijak vysmeknout. Za chvíli mě pustil, šla jsem se oblíct a obout. Dveře zamčené, tak mu říkám, ať mi odemče a on začal s prosíkem, ať mu to všechno odpustím, že už to nikdy neudělá. Prostě samé sliby chyby, protože on je dodržet nedokáže.
Nechtěl mi odemčít, schoval klíče a prostě stál si za tím, že vše v klidu vyřešíme, udělá oběd a po obědě mě pustí. Haha, tomu tak věřím...prostě jsem jenom chtěla odejít a né tam stát a koukat, jak se hádáme, jak bulí a já celá beznadějná čekala, kdy už mi otevře. Hrozba, že zavolám policajty jaksi nefungovala, ale jakmile jsem vytočila mamky číslo a on si myslel, že volám jim, tak byl celej podělanej strachy, ...nééé nevolej jim, co na to řekne moje mamka a bla bla.
No asi po půl hodině ...docela beznadějná, smutná a naštvaná se slzy na krajíčku jsem je pustila ven, ikdyž hlas mi zůstal kupodivu stále rázný a pevný. Mamka mi zavolala z5 a já na ni vyštěkla, že mě Seb nechce pustit z bytu a drží mě tam. Najednou típnuto, .. nvm jak dlouho tam moje já ještě čekalo, ale nakonec mi odemčel a ještě na mě za dveřima řval, ani nvm co, ale pěkně to neznělo.
Dole bylo zamčeno, zazvonila jsem na někoho na patře, ale nikdo se neozýval, tak jsem šla do prvního patra, zazvonila. Otevřela starší paní a já s brekem poprosila, jesli by mi nešla otevřít dolů dvěře, protože jsem se rozešla s přítelem a on mě je už zřejmě neotevře a nechtěl mě pustit z bytu, ptž je totální psychouš. No paní velice ochotná mi šla oteřít, mile jsem poděkovala. V tom mi zaznělo vyzvánění - mamka. Vše ze sebe dostávám a brečím ve velkoměstě, každý na mě čumí, nádhera...opravdu. Jdu na vlak, ale v tom ho uvidím, jde za mnou ...sleduje mě? Co po mně sakra ještě chce! Otočím se a jdu jinou stranou, on mě však dožene a otravuje svýma kecama... Ještě předtím volám mamce a říkám jí, jak mě sleduje...řekla mi, ať nehcodím tam, kde nejsou lidi.
Oxidoval mě až dokud jsem nezašla do vlaku...a potom mi volal a vypisoval sms. Několik minut napětí, ať už se sakra ten vlak rozjede..co když za mnou zase příjde? :( Naštěstí nic... za hoďku přicházím dom, přivítám se se svou kuličkou a vyprávím mamce, jak krásný byl můj víkend.

Na fb mažu všechny fotky a vzápětí zpráva, proč mažu naše fotky a vzpomínky, jestli ještě nějaké mám, ať mu je okamžitě pošlu. Haha, nepošlu mu nic, ani za milion! Čekal mě další teror zpráv, nejlepšé prostě bude, když si ho bloknu...stalo se a mám klid. :)

Jenom se těším, až na to příjde a začne mi vypisovat a vyvolávat, ptž má u mě nějaký starý hadry na spaní, ale on je chce. Klidně mu je pošlu poštou, jak už jsem předtím řekla...nechci ho už nikdy vidět. Tak jako on se ke mně nikdo nechoval a já to nemám zaptřebí.
Nejsem dokonalá a nikdy nebudu, ale aby mě někdo neustále stíhal a dusil jeho láskou, která nezná mezí a tím mě totálně vysával energii... to trpět nehodlám. To opravdu ne, díky. Moje nejšťastnější já je vždy, když je samo. :)

Jestli má někdo doma takovýho psychouše, nebo dokonce horšího apod, mějte odvahu a takovýho krypla opuste. Jinak začne hrozit, že to bez vás nedá, že se zabije, apod...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama